Bře 182007
 

Redukuji svou činnost. Do plánované operace mi zbývá už jen 14 dní. Do té doby se musím soustředit na věci a záležitosti, které proběhnou v tomto čase. Udělat přípravy a pečlivě rozvrhnout co kdy a jak. Proto jsem přestala číst. Noviny, časopisy a knihy. Doufám, že na to budu mít více času později a zvládnu tu kupičku. Na některé knihy ale dojde až v důchodě nebo vůbec – jak jsou rozsáhlé a náročné na četbu. Alespoň pro mne. Třeba Ladislav Klíma: Mea /znamená latinsky MOJE). Knihu jsem měla v ruce a volně jí listovala. 910 stran. Jeho celoživotní deníkové záznamy, útržky, myšlenky i delší texty. Zaujaly mě některé syrové, břitké a bez obalu a skrupulí vyvřelé myšlenky tohoto filozofa. Nikdy jsem se s ním takhle osobně nesetkala. Jen zprostředkovaně a spíš jen s fragmenty z jeho podivného života, vyprávění o něm, … podivného pro nás, konzumenty,lepší konzumenty, kteří si možná bláhově myslíme že jimi nejsme. Ale v porovnání s LK ano. Alespoň co jsem slyšela. Ale nemohou být všichni jako on, ale je dobře, že takoví jsou. Absolutní filozofové. Oddaní svému mozku. Potom by nemohlo vzniknout takové dílo jako je Mea (a to je samozřejmě jen část jeho odkazu, dosud nepublikovaná), vlastně v malém časovém rozpětí. Dožil se 50 let.

Přečetla jsem si o klopotné práci editorky Eriky Abrams. Neuvěřitelná umanutost a trpělivost a … láska. Jinak to snad není možné dát dohromady. Klobouk dolů.

Přečtěte si sami:

Konečně – díky upřímnému zájmu a sponzorské velkorysosti České spořitelny – vychází dlouho očekávaný – v pořadí druhý – svazek Sebraných spisů Ladislava Klímy (1878-1928), jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů, slovy Jana Patočky "našeho prvního, předčasného myslitele absurdity". Kniha obsahuje celoživotní Klímův filosofický deník. Editorka Erika Abrams jej po mnohaleté badatelské práci rekonstruovala ze stovek rukopisných fragmentů. Jde o vydání věrně zachycující Klímův jazyk se všemi jeho osobitostmi. Všechny pasáže deníku psané německy či latinsky jsou v poznámkách přeloženy do češtiny, kniha obsahuje též rozsáhlé poznámky věcné a bibliografické, které čtenářům umožňují sledovat celý Klímův život a tvorbu den po dni, měsíc po měsíci. Se stovkami stran Klímova textu se zde čeští čtenáři seznamují vůbec poprvé.

(Zdroj: Internetový obchod Vltava)

Ale o tom jsem psát nechtěla… chytla jsem se boční linie a musím se vrátit…

Chtěla jsem napsat, že jsem ráno brečela. A začalo to tak nevinně… kam vás až dovedou myšlenky, když je necháte volně na sebe navazovat a nebráníte jim. Vzpomněla jsem si na Mirkův sen, co mi o něm naposledy psal – a chtěla jsem se pokusit si nějak vyložit jeho smysl což se mi nepovedlo a odběhla jsem v mysli k fotce, kterou mi poslal. Komáří vížka za Teplicemi focena z jeho paragleidu. Ta mi zase připomněla homeopata – protože jsem Mirkovi psala, že jsme tam spolu chodili. Do té vížky na teplý jablečný závin, vanilkovou zmrzlinu a šlehačku. Tedy já, on si dával něco jiného. Myslím… ale nešlo o ten závin. Šlo o tu pohodu, rozhovor a souznění. Dopadající slunce z oken na stůl. Jak se to tak říká … souznění … jinak to vyjádřit nedovedu. Je fajn s někým být a povídat si. Ale to by bylo vzpomínek … já jsem si vzpomněla zrovna na jednu velmi legrační. Zavezl mne na tajný celodenní výlet do Tiských stěn. Nejdříve jsme se ale kdesi trochu přiopili. Už se mi toale trochu mate … Spíš tedy já, mně stačí málo. Pak jsme vyrazili ruku v ruce na ten výlet a mě to chytlo. Zeptala jsem se ho, jestli to už někdy dělal za kamenem. On byl takový trochu navenek utažený chlápek, ale vevnitř měl touhu po dobrodružství … Přiznal že ne. Tak mu říkám: Mohli bychom to zkusit, ne… A tak se to stalo kousek od zeleně značené turistické cesty za velkým balvanem. Hmmmm, bylo to hezké a napínavé, jen kousek od té cesty…. Jemu bylo v té době 55 let a myslím, že … ale co si myslím si už nechám pro sebe… A pak jsem přešla v myšlenkách z fotky na fotku. Na tu jeho, homeopatovu fotku, co mi poslal předloni nebo loni? Už nevím. Otevřela jsem tehdy obálku a byla tam i fotka. Zběžně se podívám a vidím ženskou hlavu vukukující z bazénu. Moji hlavu, tak to je asi nějaká zapomenutá fotka z tehdy. Ale ono to bylo jinak. Koukala jsem se velmi nepozorně. Byla to jeho nová družka, jak mi popsal jejich love story v přiloženém dopise. Bývalá pacientka, které pomohl. Tak nějak komplexně … A tak se mi ta příjemná vzpomínka rázem zhořkla… no, to mi řekněte, proč já ty bývalé pořád s sebou táhnu životem … ale naučila jsem se nevzpomínat, ale vím, že tam pořád jsou. Připraveni vyjít na povrch když se to nejméně hodí … Zuzi

Úryvek z Klímy (Mea): (něco jsem si ofotila)

8/8 Arkanum

Te subjice rationi

Každé "nechce se mně" znamená jen: neumím chtít.

"Nálady" jsou pouze následek nedostatku aktivity a síly. Jest jen jedna správná "nálada", jest jen jediná nálada tam, kde vládne síla, t.j., kde se vládne : "nálada" vítězná!

"Nálada": Člověk se tímto slovem snižuje na piano a skřipky.

Stále je slyšet frasi: "lidská důstojnost". Ale ať se podívám kamkoli, do přítomnosti a minulosti, nevidím jí ani stopy.

["Hezkost" jest jen otrocké přizpůsobení se těla: celé bytosti, otrockého vkusu lidstva ("vkus" je domaina otrockosti) je totéž, co líbivost ..]

Udělej svým jediným cílem permanentní věrnost k sobě, t.j. Věč. Vítězství.

 

 

 Posted by at 8.34

  2 Responses to “Co mi probíhá po ránu &”

  1. Milá Zuzi, takový doktůrek, co to dělal za kamenem poprvé až v pětapadesáti, Ti za hořkou vzpomínku nestojí :o)

  2. díky Iv, budu statečná, takovejch ještě bude a budou se mě ptát oni, ne já jich :o))))))))

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz