Úno 182007
 

O sobotním pozdním ránu jsem se zmínila. Den ale pokračoval dál… Na dopoledne byla naplánována návštěva mojí maminky, měla hodně kulaté narozeniny. Ve městě jsem jí koupila tři hyacinty v květináči, květy zatím zavinuté. Nechala jsem si poradit od prodavačky. Domluvily jsme se, že bude milé, když se maminka bude moci každý den dívat, jaké květ dělá pokroky, až úplně rozkvete. To se zaručila. Nebude to tak fádní, bude to živé každodenní divadlo. A nakonec si hyacinty mohu dát k sobě do zahrady a budou mi každý rok kvést. Zvolila jsem z několika možností barvu rudou. Gratulovat jsme šli se synem. Cestou jsme se zastavili v samoobsluze pro pár drobností. Zařadili jsme se do jedné ze dvou dlouhých front a čekali. Čas jsem si krátila s hovorem s Maruškou, pracovali jsme kdysi spolu v jednom mamutím národním podniku. Posouváme se pomalu kupředu a Maruška najednou říká … Špatně jsme si vybraly… já odtuším: Myslíš v celým životě?? Tak mě to v tu chvíli napadlo pod čerstvým dojmem ranních zážitků… Maruška tím ale myslela jenom špatnou frontu …

Maminka bydlí v penzionu pro seniory kousek od obchodu. Měla z nás radost, hlavně z mého syna, ten není u ní častým návštěvníkem. Já jsem měla s sebou fotoaparát a babičku jsem vyfotila. Dva snímky – na jednom se směje a na druhém mračí … ne, nevěřte mi všechno… tváří se neutrálně!

Po chvíli jsem je nechala samotné, proběhla penzionem a vyfotila si pár záběrů interiéru a pohledů z oken na horizont. Vrátila jsem se a docela jsem žasla. Syn vyprávěl … to je něco nevídaného. Byl velmi přístupný a udělal nám, oběma ženským, radost. Nevídáno neslýcháno… pak jsme ještě prohlíželi společně staré fotky a já jsem si ofotila fotografii tatínka. Zemřel, když mi bylo 17 let.

tatinek

Po rozloučení jsme pospíchali domů, naobědvali se a já jsem se hbitě operativně rozhodla k náhlému odjezdu někam, kde se dá v odpoledních hodinách ještě nakupovat. Autobus byl po ruce, tak jsme během chvíle vyrazili. Vzpomněla jsem si, že chceme v práci si na chvíli v pondělí sednout a oslavit … Vánoce. Ještě jsme se k tomu nedostali… A já neměla pro kolegyně dárky. Syn se rozhodl jet se mnou, že se mrkne na CDčka, poslechne si nějaké novinky. Navštívili jsme Hypernovu a Kaufland. Ten den jsem si ale nedovedla s dárky poradit, s bezradností jsem koupila nějakou kosmetiku. Éterické esence do aromalampy, které jsem mínila pořídit pro kolegyni druhou, neměli, takže až u nás v pondělí… Syn chtěl ze mě vymámit CD Wanastovky, ale to jsem diplomaticky odmítla. Nemám je moc ráda, jsou pro mne nudný… hudba i ti hoši, co ze sebe vždycky dělali v rozhovorech záhadné duchovní bytosti… Nevadilo mu to, jen mě zkoušel. Nakonec z něho vylezlo, že na regále byly jen dvě dobrý skupiny.WW a Vohnout.

A co jsem dělala potom? Běžné domácí práce a musela jsem pěkně mrskat, abych měla něco hotovo a mohla si večer sednout k počítači …

Dnešek nebyl o mnoho jiný… vaření, žehlení a tak dál. Odpoledne jsem pekla mraky. Jsem popleta. Zapomněla jsem dát do odpalovaného těsta vodu a místo krásně vyfouknutého plátu vypadajícího jako zvlněná voda jsem upekla placku. Šla do popelnice a jelo se znovu.

Jo, a nakonec dva dezény, jeden hezčejší než druhý … koláč mraky a moje nová kosmetická taštička, kterou jsem si musela koupit, protože mě okouzlil právě ten dezén. Vyberte si co je co a recept dám zítra. Zuzi.

dezen 1

dezen 2

 Posted by at 20.47

  6 Responses to “Víkend”

  1. To druhé!(s polevou a bez kytiček :), slina se přímo sbíhá! T.

  2. Tosku,ano, ty si z těch, co si dovedou dobře vybrat !!! a jen tak dál, díky. :o)))( PS – odcházím na poštu, ozvu se..)
    PPS – musím se pochválit, Zuzi nejenom dobře napekla (i když na 2. pokus), ale i dobře nafotila.

  3. Ta fotka s tatínkem má svoje kouzlo. Podobně jako dcera měl pisatelské sklony:-) Nechceš o něm někdy napsat víc?
    V.P.

  4. Vojtěchu,děkuji ti, těší mě, že tě fotka s tatínkem zaujala, napíšu o něm, ale je to pro mne moc smutné téma, vlastně to nejsmutnější ze smutných, tak musím mít na to rozpoložení. Z.

  5. Ten koláč vypadá nádherně, odpalované těsto musí dát hodně práce, ne? Mě se to napoprvé nepovést, asi už bych se na pečení vykašlala. Nechápu, jak to, že všechno stíháš. No jo, holt nejsi líná.
    PS:Ta fotka tatínka je vážně zajímavá.

  6. Iv,Díky. Ty mraky jsou vlastně úplně jednoduché a odpalované těsto se ti povede na první pokus, je to daleko lehčí než upéct buchty a těch se já opravdu bojím a nedělala jsem je ani nepamatuju … a nejsem jiná než ostatní, když se mi nechce, tak nic nedělám, nám stále nějaké nedodělávky, ale kdyby člověk stále pracoval, tak by si na nic čas neudělal. Takže dát prostor svým radostem a pak ten úklid. Ale třeba pečení je pro mě relax :o) Z.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz