Led 142007
 

a jiné postřehy

V pátek jsem končila v práci o něco dříve. Přicházím zespodu a svrchu už si to kráčí Saša. Tak jsme dělaly ty melírky a dopadlo to stejně jako minule, tedy to nedopadlo. Prostě se nám žádné nevytvořily. Takže znovu…. Saša experimentuje a do misky se zbytkem červené barvy vsypává blankytně modrý prášek a nešetří. Barva získává mdlý odstín. Divoká červeň se mění na českou cihlu. Nevadí, všechno lepší než to nic co mám na hlavě. Pokus pokračuje.

Večer se blíží a s ním odjezd do divadla a my stále barvíme a stříháme. Stihla jsem to jen tak tak. Ani jsem neuvažovala co na sebe a popadla co bylo po ruce , no hrůza… džíny, halenka s dekorem krajty tygrovité a černé obřadní sako …. Ani jsem se pro jistotu na sebe nepodívala, protože bych se určitě chtěla převléknout … a už jsme v Holicích…. Jedeme tentokrát s Miladou sami. Dlouho jsme se neviděli, tak si sdělujeme co je s námi nového. Narážím na fenomén blogu, ona o tom nikdy neslyšela… oboří se jemně na mě jak zas zabíjím čas hloupostmi a jak potřebuji nutně tu školu (co jsme ještě nepodaly přihlášky, ale máme čas do konce února… prosím připomenout …. :o))) a že jsem měla raději napsat nějakou knihu … hmm…. Knihu, copak to je jako upíct rohlík??? No, pro někoho jó, a pak to podle toho vypadá. Všude bují literatura a je jí čím dál víc a čím jí je víc a rychleji bují, tím je více naředěná a ta kopa balastu nás už hrozí zavalit. Den za dnem jí přibývá a ta expanze zapříčiňuje, že se nevracíme ke starému a dobrému, anebo to dobré v té přemíře textů zanikne … a kdo to objeví, když už se to propadá do propadliště stejně jako nenávratně klesají, až úplně zmizí Nejnovější příspěvky na Bloguje …

Jsem ráda, že v té opulentní literární hostině JE někdo zde, právě teď zde, kde teď jsi…, a čte můj text, a dokonce si možná dá práci a vyhledá i jiné, starší záznamy. A pak … možná… mi něco napíše. Jako dnes ráno…. Včera se opět ozval "starý známý"… zakázala jsem mu komentáře, protože byl vulgární, ale on objevil že může napsat vzkaz … a tak se dnes ráno skóre vyrovnalo. Dva autoři, jeden sprostý a jeden milý. Zase ta zvláštní náhoda … štěstí přilétlo z neznáma, … děkuji.

Ale zpět k divadlu. Werichova variace na Nestroye: Teta z Bruselu. Cestou tam mi Milada vyprávěla jak se ptala paní z kulturáku, jaké to je. Ona řekla s rozpaky … :  No, takové … amatérské. Shodly jsme se na tom, že jsme ještě tenhle výstižný výraz nikdy v té souvislosti neslyšely a nepoužily. Amatérské – neurazí, ale řekne vše … A takové to opravdu bylo. Představení trvalo cca 2 a � hod. s přestávkou. První půle mě vůbec nezaujala a jedna herečka se mi zdála dokonce otřesně nudná. Druhý poločas kupodivu mě už vtáhl do děje a byla jsem soustředěná a dokonce i rozveselená :o), zajímavé, ta paní z kulturáku mi potvrdila můj pocit, že druhá půle je opravdu svižnější a akčnější. Anebo to bylo jak s muzikou. Někdy to chvíli trvá, než se kapela rozjede a chytne ajfr. Kdo je citlivý, tak to pozná.

Zuzi, – (psáno včera, ale nepovedlo se umístit na bloguje, bylo pozdě v noci nedostupné)

 Posted by at 6.20

  2 Responses to “Páteční divadlo”

  1. to ti jako ten sprostak napsal mily vzkaz nebo nekdo uplne jiny?? se mi ani nechce verit.. ze by mel svedomi???

  2. aha!ne, ten sprosťák vždy zaútočí a pak se zase stáhne, tohle byl někdo úplně jiný…. opravím text aby to nepletlo

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz