VĚCI VĚCI VĚCI

Nenechám se zahltit…Cítím se býti minimalistkou. Tedy v tom smyslu, že nechci býti doma zahlcena věcmi a chci žít v pořádku – relativním… moc se mi to někdy nedaří. Ale ideály mám a nerezignuji. Problémy jsou ale s maminkou, která mi neustále nosí do domku nějaké mističky, dřevěné velbloudy, hadýrky, plastové nádobky, dečičky a tak. Říká si, sem se to ještě vejde, ale já z toho rostu… Ráno jsme se opět přetahovaly o 3 plastové mističky, nůžky na drůbež a o umělecké dílo – dřevěný talíř s vypalovaným motivem Krakonoše a Pece pod Sněžkou. Prohrála jsem. Maminka odešla uražena a já ty věci tady mám a přemýšlím co s nimi. Plastové mističky (obdélníkového tvaru, jistě nádobky od starých vah…) prý mám použít na okna pod kytky, abych ušetřila nátěr dřevěných parapetů. No budiž … ale co s tou Pecí??? Na to mi radu nedala…

V nouzi nejvyšší člověku vytanou na mysli fantastické nápady, a troufám si tvrdit, že já jsem právě jeden takový z podvědomí vylovila. Ano PRAŽÁCI mě zachrání!!! Před 14 dny jsem v příloze Reflexu četla v seriálu Alois Nebel o Wachkovi, který potřeboval peníze a uspořádal v nádražce aukci. Pro ten účel vytvořil i nějaká umělecká díla sám osobně. Třeba dřevěné obrazy vypalované pájkou. No a právě ty měly u Pražáků největší úspěch. Mohli se o ně přetrhnout   viz: http://www.reflex.cz/ex_pdf/2006/ex45_cechy.pdf  ( stránka 31) schválně se podívejte …

No a právě tuhle raritu vám teď nabízím já: do dřevěného talíře vypálená pájkou upomínka na Pec pod Sněžkou. Tak jak, chcete ji? A kolik dáte? Už se těším na vaše návrhy.  S úsměvem Zuzi.

Krása, co? Hlavně pro Pražáky…