Lis 022006
 

Bílé Dušičky

   Dnes nepíšu, vlastně jen tak pár řádků, ze zvyku….

Ráno jsem si šla napsat docházku a byla jsem odlapena a zneužita. Musela jsem pracovat, a protože jsem měla pocit, že bych tam mohla pracovat ještě déle než jsem předpokládala, poslala jsem si část práce domů, protože jsem se musela věnovat lidem, kteří měli radost, že tam někdo je, kdo jim pomůže – třeba udělat ve Wordu mezeru mezi řádky anebo poslat dokument z jednoho kouta pracoviště do druhého, kde mám vedle sebe tiskárnu…. Jsem ochota sama, a tak  jsem si raději ty svoje dokumenty sbalila do složky a také někam poslala, ale do domácí e-mailové schránky.  Pak jsem pobrala píchačku, sešit s docházkou, faktury a šla pokračovat domů. Doma jsem si zase všechno rozbalila, vyřídila, poslala a šla zase znovu do práce dokončit celou akci výtiskem výstupů. Zapůjčila jsem si dvě knihy – Malý labyrint filmu a Tanec smrti (nečtu tenhle žánr …… sofistikovaného hororu, ale jednou jsem tuhle dvojku = Child a Preston  jen tak zkusila a konstatuji, že PŘELOŽIT SI je dobré!), a šla domů.

Kombinace sněhu a mrazu mne zaskočila. Ač doma, byla jsem lehkomyslná, a na zimu jsem se nepřipravila. Zmrzly mě proto přes noc všechny kytky, co jsem už dávno měla uklidit do chráněných prostor. Jen muškáty to přežily. A tak jsem je tam nechala, zdá se, že jsou neobvykle odolné… pravděpodobně nějaká sibiřská mutace ….

Takže jsem dnes napravovala, co jsem zanedbala. Balila venkovní kohoutek do teplého, zateplovala okno do sklepa a přenesla ořechy do předsíně. A tak jsem se zabrala do domácích prací, že jsem zdolala závěrem vyloupat i celou krabici natlučených ořechů a na zítřek již nemám zásobu.

Před chvílí jsem se vrátila ze hřbitova. Jsou dušičky, tak jsem byla zapálit kalíšek u tatínkova hrobu a udělala jsem dobře, protože babiččin kalíšek z odpoledne už zhasl… Chvíli jsem vzpomínala …  jeho smrt stále bolí …..

***

S dlaní na náhrobním kameni

Čekám na nějaké znamení

Na záblesk Slůvko z nicoty

Věřím v NIC mami, jako ty

 

 Tuhle

Tuhle

Snesli jsme maminku v truhle

S bratrem

Patro za patrem

Pěšky

Na funebráky bylo to moc těžký

Měli snahu

Svést ji ve výtahu

Neboj mami

Zvládli jsme to sami

Přeci

Víme že jsou jistý věci

Známe se

Akorát že nikdo neví kolik unese

Básně Jiřího Dědečka ze sbírky Věci po mrtvých

 Posted by at 20.49

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>