Zář 172006
 

 a – kudrnatá začne sama, pošimrá tě kudrnama.

Sobotní odpoledne. Vyrazila jsem sama hned po dvanácté, přes les, pod hrad a úzkou zarostlou stezkou, kterou používá jen místní znalec a já, úzkým údolím potoka sevřeného z obou stran zalesněnými skalnatými stráněmi jsem došla pod stráň ve vesnici, přešla lávku a strmou cestičkou, spíše průrvou, mezi dvěma ploty vystoupala nahoru, napojila se na silničku v Podměstí, pak zahnula doleva a přišla jsem na místo zvané Městečko, které se nachází na spodní návsi u hradu Rychmburk. Zde se konala divadelní férie na počest vzkříšení místního divadelního spolku Heyduk (znáte, ne, Adolf Heyduk – slavík pootavský, žil v Písku, ale zde se poblíž hospody Sklenářka narodil…).

Celá akce trvala přes dvě hodiny a hlavní těžiště tvořily zdramatizované veselé písně prostonárodní. Vzpomínám si, že to celé začalo Tuláckou, Strahováčkem a končilo se Písničkou českou. Celý soubor tvořily opravdu různorodé osobnosti, a tak bylo nač se dívat. Členy souboru byli i dva moji zaměstnavatelé na vedlejšák, otec a syn a navíc také tam pěla maminka a manželka v jedné osobě. Otec hrál na vozembouch, syn byl jeden z hlavních herců, v Tulácké zpíval sólo a hrál tuláka, pak hrál ještě vojáka. Okouzlující byl ještě jemný mladík – ten měl ve Strahováčkovi na sobě kněžské roucho, něco takového jako nosil v mušketýrech Richelie, jenže zde bylo černé, a pak představoval také mladého Pakostu – starostu v písni Kudrnatá. Ta tedy byla velmi povedená, a proto jsem si dala velkou práci a na webu našla text, který připojuji. Kudrnatou vnadnou osobu představoval v písni osobitý domorodec mužského rodu, jak je nyní v umění zvykem, aby to bylo veselejší a zapůsobilo to. Je to jistota. Kudrnatý tancoval s mladým Pakostou líčko na líčko a pak ještě vystřídal i ostatní chlapce, jak ostatně si můžete přečíst v textu písně.

Na závěr zahráli herci divadlo. Sice jim zpočátku silný vítr pokácel nádherné prastaré kulisy (vesnička jako vystřižená ze starých pohlednic), ale i to bylo jistou formou zpestření produkce. Nacvičili slavnou scénku z filmu  Škola základ života se žákem Čuřilem a úryvkem básně Štěstí… co je štěstí? … Muška jenom zlatá …. Místního rodáka Adolfa Heyduka. Abych ale nezapomněla, také tato proslavená báseň zde v průběhu slavnosti zazněla, ne tedy celá, asi je moc dlouhá… Možná se ji pokusím také sehnat a zveřejním zde. Na webu ji ale zcela jistě nenaleznu … Vsadím se, že ji dnes už celou nikdo nezná, však Heyduk není v kurzu, v kurzu je smrťák Krchovský.

No a dál pro úplnost účinkovali i žáci s gymplu s upravenou Sněhurkou (tu také samozřejmě hrát vysoký tlustý chlapec s parukou) a upravenými bajkami a také zde měly svůj blok děti z mateřské školky, a to je vždy roztomilé, ať už to děti umí nebo se pletou, no a to je snad ještě roztomilejší. Na závěr měly s paní učitelkou nacvičený tanec od Dády – Škola zvířátek s plyšáky.

A pak jsem šla stejnou cestou domů. Už jsem se tak necourala jako cestou tam, ale měla jsem veliké štěstí. V lese, který není asi vůbec frekventovaný,  jsem našla nejdřív jeden bílý hřib a posléze i dalších 14 a 2 křemeňáky. Propátrala jsem to dokonale a ještě, že jsem měla batoh. Doma jsem křemeňáky a nějaké hříbky dala na sušení a zbytek jsem podusila a schovala na horší časy do mrazáku. No, a to je vše moji milí, dobrou noc vám přeje Zuzi…

 

 Posted by at 22.51

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>