1. den / 25. 4. 2018
Slunce svítí, den jako vymalovaný a vše je, jak má být. U malé skromné domečkové kapličky na pravé straně silnice pár set metrů za přechodem, zahýbáme doleva a parkujeme na louce. Z polní cesty odbočuje travnatá pěšina mířící ke hřbitovu na svahu pahorku Zarubka (633 m n.m.).
Hřbitov má čtvercový tvar s čtyřmi vloženými polokruhy a je ohraničen kamenným valem, v současnosti zarostlým a neudržovaným. Jsou zde pochováni vojáci, kteří padli, zemřeli nebo umrzli v nejbližším okolí v zimě 1914/15. Tehdy v této oblasti probíhala bitva o karpatské průsmyky a osvobozování pevnosti Przemysl obsazené ruskou armádou (dále východně). V 31 společných a 53 individuálních hrobech je pohřbeno 143 vojáků rakousko-uherské armády a 37 Rusů.
Hřbitov na kresbě malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara se nerealizoval v původně zamýšlené podobě. Jak uváděl Dušan Jurkovič považovali ho v této podobě za příliš nábožensky založený a ryze slovanského charakteru (apropo.. oficiální požadavek armády zněl na vytvoření “hřbitovů pro hrdiny”). Ohrada se šindelovou střechou a tři kapličky byly nahrazena kamenným valem a jednoduchou vstupní brankou s brutální kamennou stříškou. V původní podobě zůstala ústřední věž s křížkem.
Sken a informace z průvodce Matúše Dully: Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)
Dominantou hřbitova je dřevěná kaplička znázorňující pohanskou svatyni starověkých Slovanů (je vidět už od silnice) a vstupní branka je překrytá dvěma velkými kamennými deskami vzepjatými mezi opěrnými pilíři.
Na větších Jurkovičových hřbitovech jsou téměř vždy pamětní desky uctívající padlé hrdiny, připomínající hodnoty, pro něž šli do války a další okolnosti, které nesmí být zapomenuty. Zde na pamětní desce v kamenné základně kapličky je nápis:
“Jestliže chcete zvážit oběti této války, na druhou misku vah položte čest a slávu. A přidejte znovuzrozenou duši národa. To převáží vše, co bylo ztraceno“.
Na třech křížích hromadných hrobů jsou další nápisy:
Postůj! Možná jeden z nás byl pro tebe drahý.
Oddanost přísaze a láska k vlasti v nás zapálily hněv. Jsme bojovníci a stali jsme se vítězi.
Osvobozená otčina si připomíná své hrdiny plna vděčnosti a hrdosti.
Tyto hodnoty a oběti jsou dnes zapomínány až znevažovány. Stojí za to si je připomínat. V dané autentické podobě mají velkou působnost a jsme vděční za tuto příležitost.
Projekt hřbitova Grab 4 geniálně zapadá do prostředí, kde byl vybudován. Je krásný ve své stylové jednotnosti ladící s okolní krajinou. Nevyvyšuje se nad ni, nýbrž ji dotváří, jako by tu stál vždycky. Vše je prosté, uměřené, střízlivé, jednoduché a samozřejmé jako ona sama. Přesto tento hřbitov působí silou svého poselství.
Cítíme se zde příjemně, máme dojem až jisté útulnosti, pokud o ní lze u hřbitova mluvit. Jeho mírná zchátralost mu dodává určitou tajemnost a malebnost. Celou scenérii dokreslují líbezné výhledy do údolí a na protilehlý zalesněný hřeben Nízkých Beskyd. A tak tomu bude skoro všude, tedy kde nebude zalesněno.
Hřbitov byl restaurován v letech 1992 – 1995 s pomocí rakouského Černého kříže a vojáků 54. pluku národní obrany dislokovaném ve městě Leibnitz (Štýrsko). Ošetřili i starý buk, který stál za kapličkou už v čase stavby hřbitova (info Matúš Dulla) – v čase naší návštěvy byl jmenovaný buk za kapličkou již mrtvý, ležel vyvrácený na zemi. – V letech 2009 – 2010 byly opraveny kříže na hrobech ze zdrojů Podkarpatského vojvodství. Cestou k autu se kocháme výhledy do krajiny a v údolí pod námi pod námi už tušíme hřbitovy Ożenna. Jdeme na to. Ale ještě pár fotek z Grabu 4…
Na následující fotce si v pozadí všimněte patriarchálního kříže (dvě příčná břevna). Pod tímto symbolem jsou na všech hřbitovech pohřbeni ruští vojáci.
Více fotek:
https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Jurkovicovy_vojenske_hrbitovy_-_4._Grab/
a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:
https://www.zonerama.com/521125003/Album/4994315
Moc pěkně, s úctou jsi to napsala, zuzi.
Je to působivě postaveno, takové organické, přiměřené, málo pravých úhlů zdí a ostrostí. Vyvolává to dojem přijetí, smíření, kdežto hladkej pravoúhlej kámen by dělal dojem přísnosti nebo všednosti.
Je to hrozná věc, takových lidí, blízkých si třeba původem, a stojících v boji proti soě! Zločin je to!
Děkuji Liško, přemýšlíme kam letos zjara, na jakou tématickou výpravu, ale nic nás nenapadá, po tomhle výletu se těžko hledá kam jet. Všechno se zdá … nedostatečné :)… ale určitě se sem ještě vrátíme, je tu krásná a divoká příroda.
Jj,taky ocenuji,ze to neni jen dokumentarni popis a ze i ty citace vyzdvihuji hodnoty,pro ktere ti mladi lide umiraly.
I kdyz je to treba nekdy i sporne a diskutabilni,ale prinasi to vnitrni smireni a uctu k tem mrtvym,kteri si prosli valecnym peklem.
tak tak, nechtěla jsem jen fotky, ale i fakta. Dá to docela práci, dohledat vše co chceme a pak se v tom ještě vyznat a porovnat jednotlivé prameny, Ale jak se v tom přehrabujeme na netu, už máme i bonusy na dálku… dáme je do posledního dílu. Nechci prozrazovat… Pracujeme na tom oba, rodí se ty texty nesnadno, já věděla, proč jsem to tak dlouho odkládala… 🙂
Saule dnes jsem na tebe vzpomněla… Byli jsme na otočku v Hranicích a pak v Olomouci v Globusu, jako vždy když jedeme kolem, my to doma nemáme… :). Překvapilo mě, co žen důchodkyň čiperných milých je tam zaměstnáno u kasy atd… loni to tak nebylo. A to je dobře. Ty Hanačky jsou vlídné ženy.
Jooo,ja byl v Globusu nekdy minuly tyden a taky jsem si na tebe vzpomnel.
Kdysi vloni jsi mela z Globusu clanek o tech figurinach a Dejdarovi.
Tak jak jsem videl par Dejdaru,tak se mi to nejak vybavilo 🙂
Teď jsme jeli s nabitou baterkou, když jsme jeli mezi svátky pro ni, hned mě Dejdar vítal na kruháči. A bylo zle.. Tak natřískanej Glóbus jsem tam ještě nezažila, ani jsme nezkoušeli novou restauraci, koupili kosti na vývar a frčeli domů… v neděli to už bylo lepší..